Příběh Svatyně
Velkolepé dílo je životním příběhem, kdy umění a život splývají v jedno. Před třiceti lety zavedla Barboru a Lukáše zvědavost a touha cestovat kulturami za hranice známého světa na Novou Guineu. Hledali nedotčenou divočinu a lidi, kteří ještě nejsou zasaženi západní civilizací. To, co tam našli a zažili, daleko předčilo jejich očekávání. Nejen tím, jak odlišný svět poznali, ale především tím, jak hluboký vztah se jim podařilo s místními lidmi vytvořit.
Od té doby se tento příběh vyvíjel spolu s nimi. Nejdřív kulturní šok a fascinace, potom postupné poznávání jiné kultury a nakonec zjištění, že skrze ni vlastně poznáváte sami sebe a svět, ze kterého přicházíte. Jednotlivé výpravy a setkání s domorodci se tak postupně stávaly kapitolami nejen jejich vlastního života, ale i umělecké práce Barbory a Lukáše. Umění a život se od určité chvíle přestaly dát oddělit.
Výstava před Průmyslovým palácem je pokus spojit celý tento hluboký lidský příběh do jednoho organismu a umožnit návštěvníkovi, aby jím skutečně prošel. Cílem není jen ukázat fotografie, sochy nebo filmy na stěnách galerie. Cílem je dostat návštěvníka na chvíli dovnitř vlastní zkušenosti autorů – od prvotní fascinace a setkání s úplně jiným světem, přes sny, emoce a imaginaci, až k otázkám o vlastní civilizaci, které si po třiceti letech sami autoři kladou.
Proto vznikla i kupole a animované nebe. Je to obraz, do kterého se dá fyzicky vstoupit. To, co šlo zachytit kamerou nebo fotoaparátem, vychází ze skutečných setkání a situací, které Barbora s Lukášem zažili. To, co zaznamenat nešlo – sny, vzpomínky, vnitřní obrazy a emoce – je nakresleno a rozpohybováno. Člověka to má obklopit jako kdyby na něj na chvíli spadl kus nebe.
„A právě tím bychom chtěli návštěvníka provést: nechat ho nejdřív ten svět zažít a fascinovat se jím stejně, jako jsme kdysi byli fascinováni my. A teprve potom ho nechat podívat se z téhle nové perspektivy zpátky na svět, ve kterém žije on sám”, říkají autoři.
